Pravidla topné sezóny

Pokyny pro topnou sezónu
V minulém roce došlo k celé řadě požárů způsobených nedbalostí lidí, kteří podcenili nebezpečí při topení. Série tragických úmrtí nás nutí neustále veřejnost varovat a upozorňovat na základní chyby při uskladňování paliv, spalování v jejich spotřebičích a na chyby v průběhu samotného topení.
Je dobré v každém období topné sezóny veřejnosti připomenout, že instalovat a užívat lze pouze schválené typy spotřebičů paliv, určených k vytápění objektů a je nutné se řídit předpisy a návody výrobce pro jejich instalaci, umístění, užívání, obsluhu a údržbu.
Zákon o požární ochraně každému ukládá povinnost dodržovat podmínky nebo návody, vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, a počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení. Podrobnosti o těchto povinnostech upravuje vyhláška č. 246/2001 Sb., (vyhláška o požární prevenci).
 
Na co si dát pozor, než začnete topit
Každý by měl především vědět, v jakých lhůtách je povinen zajistit provedení pravidelných revizí plynových a elektrických spotřebičů nebo čištění a kontrol komínů pro jednotlivé typy tepelných spotřebičů. Měl by si zkontrolovat, zda je řádně upevněný kouřovod, zda není někde spotřebič nebo kouřovod propálený. Opatrnosti je třeba dbát zvláště při vysypávání žhavého popela – popel ukládat do nehořlavých nádob, které jsou neporušené, uzavíratelné a umístěné v bezpečné vzdálenosti od hořlavých látek a stavebních konstrukcí z hořlavých hmot. Každoročně se stává špatné ukládání popela příčinou požárů nejen popelnic a kontejnerů, ale i obytných a hospodářských budov.
Je důležité kontrolovat skladování paliva, a to hlavně uhlí i zbytků dřevní hmoty např. pilin a kůry. Zde hrozí už v tuto dobu nebezpečí samovznícení. K tomu jsou náchylné především horší druhy uhlí. Proces samovznícení uhlí podporuje jeho skladování ve větších hromadách  ( u rodinných domků je kritická hranice 1,5m výšky), dále vlhkost, nestejnoměrná zrnitost a přítomnost zbytků dřeva a pilin. Skladovací plocha musí být před naskladněním řádně vyčištěna a nenavlhlá. Stěny uhelny řádně omítnuté, protože např. cihlová drť prokazatelně urychluje proces samovznícení. Uhlí skladujte odděleně od ostatních paliv a vždy zvlášť novou navážku od staré. V jeho blízkosti zamezte umístění zdrojů tepla – rozvody trubek od topení, páry nebo teplé vody. Pozor na zatékání vody do uskladněného paliva. Při naskladnění nově dovezeného paliva kontrolujte, zda nedochází k nárůstu teploty. Kontroly by měly probíhat u nově dovezeného paliva každý den, později v týdenních intervalech. Samovznícení se projeví vytvářením vodní páry, dýmu nebo zvýšením teploty. Při prvním zpozorování zvyšující se teploty proveďte ochlazení uhlí přeházením nebo přenesením na volné místo, kde se rozestře do vrstvy vysoké 0,25 – 0,5m a nechá vychladnout.
 
Příprava topidel
Máte vyčištěná kamna a seřízený kotel topení? Topná sezóna je již rozběhlá, počasí ale dovoluje napravit zanedbané! Splněny by měly být zejména předepsané povinné revize a kontroly. Zvláště důležité je to u uživatelů plynového kotle, u nichž je stanovena povinnost jednou za rok zajistit kontrolu celého spalovacího procesu, čistotou hořáků počínaje a funkcí pojistkového ventilu či termostatu konče.
Topí-li se pevnými palivy, zanesený komín přináší nejen špatné hoření, ale i nebezpečí vznícení sazí. Zvláštní nároky jsou opět požadovány u plynových kotlů. U nich je nutná jak čistota komínových průduchů tak předepsaného tahu komína. A pozor! Odpovědnost za stav komínu (jako součást domu) nemá kominík, ale majitel objektu.


Některé zásady bezpečného provozu topidel
Kolem každého topidla, podle druhu, je nutné dodržet bezpečné vzdálenosti od hořlavých    stavebních konstrukcí, zařizovacích předmětů umístěných v okolí topidla z hořlavých hmot.    Rovněž jsou stanoveny podmínky při instalaci topidla na podlahové krytiny (PVC, plovoucí    podlahy apod.).
Na povrch topidla neodkládat hořlavé materiály a předměty
Každý spotřebič pevných paliv instalovaný na podlaze z hořlavých hmot musí být opatřen  ochrannou nehořlavou podložkou požadovaných rozměrů, která přesahuje jeho půdorys.
Každý je povinen udržovat komíny a kouřovody v řádném technickém stavu, zabezpečovat    jejich pravidelné kontroly a nepoužívat komíny, u nichž byly zjištěny závady. Podmínky    jsou uvedeny v ČSN EN 1443.
Každý je povinen zajišťovat pravidelné čištění a kontrolu komínů a kouřovodů spotřebičů paliv.
Lhůty čištění komínů dle Nařízení vlády 91/2010Sb.
 
do 50kW
čištění: pevné, kapalné 3x, plynné 1x ročně s celoročním provozem, sezónní provoz na pevná paliva 2x ročně
kontrola spalinové cesty a výběr částic (sazí): 1x ročně
 
nad 50 kW
čištění, kontrola spalinové cesty a výběr částic (sazí): pevné 2x ročně, kapalné a plynné 1x ročně
čištění spotřebiče paliv: pevné 2x, kapalné a plynné. nejméně dle návodu výrobce
Dřevo – tradiční palivo
Polenové dřevo je tradičním palivem. Jeho výhodou je lepší dostupnost (i cenová) než u ostatních paliv. Na rozdíl od ostatních dodavatelských paliv je však potřeba provést mnohé úpravy, než je možné získat tepelnou energii. Ostatní paliva jsou ze strany dodavatele připravena ke spalování (uhlí, oleje, zemní a zkapalněný plyn, elektrická energie).
Pokud ovšem můžeme věnovat, spíše místo peněz, čas na přípravu topiva, je pro nás polenové dřevo finančně nejpřijatelnější. Při jeho zpracování a spalování je však nutno přihlížet k mnoha zdánlivě nesouvisejícím faktorům.
Biomasou nazýváme hlavně dřevní odpad a nové produkty (piliny, hobliny, peletky, brikety, sláma, štěpka, kůra). Jejich efektivní spalování vyžaduje moderní technologie, mnoho
z těchto paliv má vysokou vlhkost, jiná jako třeba piliny nebo sláma díky své vlastnosti spékat se, vyžadují odlišný proces spalování. Záleží hlavně na zápalné teplotě paliva a přísunu vzduchu. Je samozřejmé, že pokud přiložíme do klasických kamínek balík slámy, teplo je spotřebováno k uvolnění vlhkosti, dochází k ochlazování kamen a pouze k uhelnatění povrchových vrstev balíku. Klasická kamna neumí účinně využít vznikajícího dřevoplynu. Moderní technologie přišly s dvoukomorovým spalováním dřeva, jehož výsledkem je vyšší účinnost spalování (tedy nižší spotřeba paliva) a hlavně vysoký stupeň regulovatelnosti výkonu při zachování jmenovité účinnosti.
 
Při spalování vlhkého dřeva dochází
• k velkému uvolňování par, které ochlazují kotlové těleso a tím zhoršují podmínky pro   spalování
• zkondenzovaná pára reaguje s uhlíkatými složkami a dehtuje
• váže se na saze odlétající komínem a zamořuje okolí
• snižování tepelného výkonu, může ochladit kotlové těleso natolik, že kotel vyhasne
Zásadně se doporučuje topit dřevem s obsahem vody nižším než 30%, optimálně nižší než 20%. Čerstvě poražené a nařezané dřevo obsahuje podle druhu, polohy a stáří stromu i více vlhkosti (více než 50% vlhkosti, proto je nutno důsledně rozlišovat obsah vody v dřevině a vlhkost dřeva). U listnatých dřevin je toto procento obecně větší než u jehličnanů. I uvnitř kmene nalezneme rozdíly. Jarní dřevo, běl a vrškové dřevo obsahují více vody než letní dřevo, jádrové dřevo a kulatina od pařezu. Abychom si mohly užít tepla, snažíme se vlhkost snížit na přijatelnou hranici.
Velmi důležitou vlastností palivového dřeva je vlhkost, která zásadně ovlivňuje tepelné vlastnosti, výhřevnost dřeva rapidně klesá se stoupající vlhkostí dřeva. Se stoupajícím objemem vody v dřevní hmotě klesá její výhřevnost, protože stoupá množství tepla potřebné k odpaření obsažené vody. Odpařená voda navíc neblaze působí ne tepelnou techniku a proces spalování.